Ráda pozoruji svět a porovnávám ho se svými myšlenkami. To, co mě napadne si napíši a za měsíc dva se tomu srdečně zasměji. Přemýšlím, jestli někdo cítí jako já, jestli tak cítíme všichni. Často se ztrácím na pomezí materiálna ve své městské ulitě, díky které si umím užívat maličkosti jako je ranní káva, vůně nové knihy, nebo zvuk klapajících podpatků.